Ztráta řeči - přehled
básnická sbírka Vladimíry Čerepkové, básně z let 1970 - 1972
Vladimíra Čerepková v roce 1968 emigrovala do Francie, přestože neměla k Francii žádný vztah a až do své smrti se nenaučila francouzsky.
- ukázky ze sbírky
- odkaz na celý text
- Vladimíra Čerepková - autorka, život a dílo
Sbírka Ztráta řeči nemá jednu definitivní podobu. Měla jsem k dispozici první vydání vydané exilovým nakladatelstvím INDEX v Kolíně 1973 a vydání z nakladatelství Torst z roku 2023. Obě vydání jsou na první pohled totožná, ale v torstovském vydání jsou některé básně spojené a vytváří nový celek, zatímco v původním vydání jsou jednotlivé části považovány za samostatné básně.
citáty:
Řeč mě překvapí uprostřed vzácných tich
Každé ohlédnutí znamená minout se se světem
Je jen čas lásky a proto strachu
Sbírka se skládá z částí: Visuté krajiny, Paranoia a Roztrhaná místnost. Obsahuje často poměrně rozsáhlé básně psané volným veršem. Čerepková používá členění vět zvláštně, často jsou velká písmena napsaná uprostřed řádky, nevyužívá jinou interpunkci - žádné tečky, otazníky a podobně. Sbírka není beatnická, i když některé beatnické motivy zde najdeme - alkohol, vulgarismy, opovržení konvencemi. Čerepková je ale nyní v jiné situaci: je unavena neukotveným životem, unavena přetrvávajícími životními nejistotami, beatnická svoboda už jí nepřináší radost, ale starosti, bídu a strach ze samoty, z prázdnoty. Označila bych proto sbírku za existenciální.
Visuté krajiny
Úvodní báseň nemá žádný název, je uváděna třemi tečkami a obvykle ji hledáme podle prvního verše "otevřu starou dřevěnou skříň". Nálada básně je od počátku smutná až děsivá. My víme, že Čerepková ztratila v emigraci svůj domov i možnost dorozumět se jazykem, ale z této básně cítíme, že svoji základní ztrátu prožila už jako dítě. Její dětství bylo dětstvím bez jistot, úplně stejně jako je životem bez jistot její dospělost. Hlavním motivem úvodní básně je skříň, skříň, která je normálně místem, kde má člověk své věci, je to jeho místo v jeho domově. Čerepková ale o skříni píše jako o místě, kde jsou jen hadry, kde má nahá ramínka, tedy nemá nic. Skříň je také symbolem paměti, kdy z ní je cítit pach z vín, tedy minulost, opilost, chaos. Dalším výrazným motivem básně jsou sedmikrásky. Jsou postavené do protikladu ke slovu vrásky. Vrásky jako doklad životní vyčerpanosti proti dětskému slovu sedmikráska. Dalším tématem, myslím velmi traumatizujícím, je slovo matka, maminka. Ta totiž opouští dům, odchází, a po jejím odchodu se dítěti v bytě začíná všechno hýbat, to je děsivý obraz dětské paniky a úzkosti. Ani otec není v básni zobrazen idylicky. Jsou s ním spojena slova jako fabrika, padne za svobodu či zaplatí pokutu. Do textu se vejde i obraz sexu jako tělesného zápasu. Celkově báseň ukazuje vnitřní krajinu dítěte, které nikdy nemělo bezpečný svět, a možná proto nyní v dospělosti nemá domov, nemá práci, neumí být normální a má potíže se vztahy, jak se více píše v další básni. Báseň je psána volným veršem, ale je mírně rytmizovaná, objevuje se tam i náznak rýmu. Báseň nevyužívá žádnou interpunkci, což ale často umožňuje různé druhy čtení podle toho, kde si sami stanovíme hranici věty. Verše tak můžeme číst jako prostá konstatování, nebo proud asociací/halucinací. Pokud se Čerepkové rozpadá svět, proč by se nemohla rozpadat věta?
b. Strach
Autorčiny neuspořádané vztahy jsou velmi viditelné ve verši "přijde přítel sedne si na židli a je vyhozen" - její vztahy nemají dlouhé trvání, nikdo nesmí zůstat, blízkost je zrušena. Pamětníci říkají, že "bez Vladimíry se nedalo žít, ale s ní také ne" (volně parafrázuji z knihy A. Horáčkové). V dalších verších "to jsou ty zmužilé facky rozdávané v zákoutích kuchyně" vidíme domov nikoli jako bezpečí, ale jako místo skrytého násilí. Báseň má řadu motivů, které jsou vzpomínáním na minulost, ať už Stalinovo jméno, nebo osoby babičky, maminky, místa dětského pokoje, ložnice, nemocnice, hotelového pokoje. Mluvčí básně není jen jeden, střídá různé osoby. Život bez domova a bez jistoty je vyjádřen motivy jídla a špíny: knedlíky, víno, hadry, škvor, hotelové pokoje. Strach je hmotný: jsou to studené dlaždice, špinavé talíře či malé pokoje. Najdeme zde i motivy rozpadající se víry, kdy bůh je divně cizí a Kristus má podobu čaje. Znovu motivy ztráty jazyka, kdy autorka "nepoznává jedinou větu" a v závěru ukazuje svoji únavu a vyčerpanost "čelo je zmrazeno vráskami dětství". Strach je básní o světě, ve kterém se člověk nikdy necítil doma.